Staničení pomocí kontrolních čar: návod

Ukázka staničení pomocí kontrolních čar

Účel staničení pomocí kontrolních čar

Někdy není praktické odkazovat na kontrolní body, protože geodet nebo generální dodavatel kontrolní body pro staničení nezřídil. Namísto toho se, jak je běžné na většině stavenišť, očekává použití kontrolních čar, například vyznačených rastrů na zemi, jako měřických referencí. V takovém případě je staničení pomocí kontrolních čar praktičtější než staničení pomocí kontrolních bodů.

Kromě toho je někdy vhodnější použít jako referenci pro staničení kontrolní čáry namísto kontrolních bodů, protože všechny dílčí profese na staveništi „tahají“ nebo používají pro vytyčení stejné čáry. 

Konkrétní způsob použití záleží na vás, ale protože toto může být užitečné řešení staničení pro určité situace, je tato možnost k dispozici v softwaru HCL.

Nezapomeňte, že staničení pomocí kontrolních čar vyžaduje práci se souborem CAD neboli čarami ve vašem projektu, protože totální stanice se bude při měření umisťovat v rámci vašeho digitálního návrhu.

Pokud si nejste jisti, zda je pro vaši situaci vhodnější staničení pomocí kontrolních čar, nebo kontrolních bodů, zvažte nejprve staničení pomocí kontrolních bodů, protože jde o nejběžnější možnost, která je obvykle považována za nejpřesnější.

Postup, krok 1: Otevření staničení pomocí kontrolních čar

Na domovské obrazovce jednoduše otevřete aplikaci Staničení pomocí kontrolních čar a zahajte proces staničení.

Všimněte si, že vás software upozorní, že protože nestaničíte na kontrolních bodech, přesnost vašeho vytyčení nyní zcela závisí na přesnosti čar, na kterých se chystáte staničit. Více informací o tom, jak totální stanice odhaduje svou polohu, najdete níže.

Postup, krok 2: Výběr první kontrolní čáry a měření

V souboru CAD najděte kontrolní čáru, kterou použijete jako počáteční referenční čáru, stejně jako v příkladu níže:

Nyní vyberte libovolné místo na této čáře a připravte se k měření. Jakmile jste si jisti, že jste připraveni změřit místo na této čáře (a že je vybrán správný cíl/hranol), stiskněte červené tlačítko měření.

Po dokončení přejděte na jiné místo na této čáře a připravte se na měření druhého bodu. Osvědčeným postupem je najít druhý bod co nejdále podél této čáry, který stále umožňuje přímou viditelnost s totální stanicí, a zároveň jde o místo, u kterého jste si jisti, že přesně odpovídá měřené čáře.

Nezapomeňte, že přesnost vašeho vytyčení závisí výhradně na přesnosti měření, která na těchto čarách provádíte. Je ve vašem zájmu poskytnout totální stanici co nejdelší úsek této kontrolní čáry, ale pouze tehdy, pokud víte, že dokážete místa na čáře přesně změřit. Čím větší vzdálenost podél čáry mezi těmito dvěma body změříte, tím větší oblast pro vytyčení získáte, ve které můžete s jistotou pracovat, pokud jste si jisti přesností měření čáry.

Po nalezení druhého místa na čáře postupujte podle pokynu na ovladači a proveďte měření:

Postup, krok 3: Výběr druhé kontrolní čáry a měření

Najděte druhou kontrolní čáru, kterou chcete použít pro nastavení stanice. Důležité upozornění: tato čára se musí protínat s první vybranou kontrolní čárou. Pokud se neprotínají, proces staničení nebude fungovat. V mém příkladu jsem vybral kontrolní čáru, která protínala první čáru pod úhlem 90°. Postupujte podle pokynu a změřte první bod na této kontrolní čáře v místě podle vlastního výběru.

Znovu postupujte podle pokynů a změřte druhý bod na této kontrolní čáře. Řiďte se stejnou radou jako v kroku 2: změřte jej co nejdále podél čáry, kde si můžete být jisti jeho přesností. Po dokončení tohoto kroku byste měli na pravé straně na kartě měření vidět 4 body. Zobrazí se úhel, o který se totální stanice otočila (HA a VA), a také vzdálenost bodů od přístroje (SD).

Pokud bylo nastavení staničení provedeno nesprávně (není dostatečně přesné nebo se vybrané čáry neprotínají), totální stanice vás upozorní, že proces staničení nelze dokončit a že to musíte zkusit znovu s jiným výběrem.

Postup, krok 4: Výběr umístění stanice

Pokud jste dokončili 4 požadovaná měření 2 čar, je čas určit, kde se nachází vaše totální stanice. I když možná víte, kde se nachází vzhledem k vašim čarám, totální stanice to neví. Ví pouze to, že změřila 2 čáry a že se technicky může nacházet na jednom ze dvou míst ve vašem projektu.

Na níže uvedeném snímku obrazovky vím, že umístění vzhledem k čarám, na kterých jsem měřil, je poloha „S1“, kterou vyberu:

Po kliknutí se zobrazí vizualizace vzdáleností k měřeným čarám:

Software poskytuje tolik vizualizací, kolik je potřeba k zajištění přesného staničení a k tomu, abyste si byli vědomi každého kroku, který provádíte.

Je-li tato možnost povolena, uvidíte také zelený kruh, který představuje doporučenou oblast vytyčení spadající do nastavení tolerance, které jste určili.

Jako příklad obrázek níže ukazuje, že uživatel vybral toleranci vytyčení 8 mm a software označil oblast vytyčení, ve které lze tuto toleranci vzhledem k provedeným měřením čar zachovat:

Postup, krok 5: Ověření chyb staničení

Kromě této vizualizace označují „hodnoty“ vašich měřených bodů možné nepřesnosti měření, jak je znázorněno na snímku obrazovky níže:

Všimněte si, že v mých měřeních nejsou až do bodu „Line2Pt2“ vidět žádné nepřesnosti – tento bod ukazuje severní odchylku 7 mm od místa, kde by se měl nacházet, pokud by odpovídal způsobu, jakým byly čáry navrženy.

Porozumění nepřesnostem staničení

Zde je důležité poznamenat, že software vypočítává nepřesnosti vašich čar pouze u posledního měřeného bodu. V praxi to znamená, že při výpočtu tohoto staničení software „předpokládá“, že čára 1 byla změřena s dokonalou přesností vůči návrhu a že první bod druhé čáry byl rovněž změřen s dokonalou přesností vůči návrhu. Pokud se mezi body vyskytují jakékoli nepřesnosti, nějakým způsobem se projeví u posledního měřeného bodu.

Jinými slovy:

1. První dva změřené body první čáry vytvoří vaši „referenční čáru“ – a pro účely výpočtu se považuje za přesnou podle návrhu tak, jak jste ji změřili.
2. Po změření prvního bodu druhé čáry software okamžitě určí, kde se druhá čára nachází v prostoru, a zobrazí přesně, jak by se tato čára protínala s první čárou pod úhlem navrženým v souboru.
3. Když změříte poslední bod (druhý bod čáry 2), totální stanice v podstatě říká: „Za předpokladu, že první 3 body byly změřeny dokonale, je tato čára v právě změřeném bodě od návrhu odchýlena o určitou hodnotu.“

Výše uvedená tři tvrzení vysvětlují, proč je použití kontrolních bodů při staničení považováno za přesnější. Kontrolní body mají stanovené souřadnice a lze je při měření vzájemně kontrolovat z hlediska jejich relativní polohy a vzdálenosti od sebe i od totální stanice. Případné chyby v těchto měřeních se minimalizují a rozloží do všeho, co je změřeno. Geodeti tomu někdy říkají „redundance“.

U staničení pomocí kontrolních čar tato „redundance“ neexistuje: stanice předpokládá, že první tři body odpovídají návrhu, a podle toho určí svou polohu. Čtvrtý změřený bod naznačuje, že mezi kontrolními čarami existuje chyba, ale způsob jejího řešení nebo zmírnění záleží na koncovém uživateli. Přesné vytyčení je při staničení pomocí kontrolních čar jistě možné, ale pro zachování přesnosti je zásadní rozumět tomu, jak proces staničení funguje a co data během tohoto procesu vysvětlují.

Na konci tohoto článku najdete několik příkladů interpretace přesnosti staničení. Stručně řečeno, nezapomeňte, že přesnost vytyčení závisí na přesnosti staničení – najděte na čarách nejlepší praktická místa pro měření. Optimalizujte oblast vytyčení, ve které chcete pracovat, ale zároveň omezte chyby staničení na vámi zvolenou toleranci. To může znamenat rozhodnutí vytyčovat v menší oblasti, než jste původně chtěli, abyste zachovali správnost vytyčení.

Jak tedy řešit možné nepřesnosti?

Přesnost kontrolních bodů a čar lze ověřit několika způsoby – podrobný přehled najdete v tomto článku.

Pro základní řešení problémů jednoduše použijte v tabletu funkce souřadnicové geometrie (COGO) ke kontrole měření objektů v digitálním souboru a pomocí aplikace chybějící čára zkontrolujte měření; to lze provést i bez staničení.

Aplikace COGO:

Aplikace Chybějící čára:

Postup, krok 6: Nastavení výšky stanice (v případě potřeby)

Pokud pracujete s výškami, budete muset nastavit výšku stanice. Další informace o nastavení výšky stanice najdete v tomto článku. Proces vás však provede jednoduše po stisknutí tlačítka „nastavit výšku stanice“ na pravé straně pod kartou „Souhrn“.

Pokud s výškami nepracujete, přejděte k ozubenému kolu nastavení nahoře a výšky vypněte (nebo zapněte, pokud je potřebujete). Je-li práce s výškami vypnutá, krok nastavení výšky stanice se také nezobrazí.

Upozorňujeme, že pokud během tohoto procesu nastavíte výšku stanice, můžete se kdykoli vrátit a později ji upravit, pokud jste udělali chybu. Můžete to provést během procesu staničení nebo po dokončení stanice přejít na tlačítko pro úpravu výšky stanice na domovské obrazovce. Viz snímky obrazovky níže:

Postup, krok 7: Zvažte možnost „Posunutí stanice“

Jak je uvedeno v tomto článku, posunutí souřadnic stanice může být užitečné. Tato možnost je k dispozici pouze při staničení pomocí kontrolních čar a lze ji použít, pokud víte, kde se v kontrolních čarách nacházejí chyby. Funkce Posunutí stanice umožňuje po staničení posunout vypočtené souřadnice totální stanice a pokusit se tak zmírnit chyby zjištěné mezi navrženými kontrolními čarami a tím, co bylo změřeno v terénu.

Další informace najdete v článku Posunutí stanice.

Postup, krok 8: Zahájení měřických aplikací

Vaše stanice má nyní v souboru CAD souřadnicovou polohu a můžete pokračovat v měřických aplikacích.

Rychlý užitečný tip:

Někdy můžete dát přednost staničení na kontrolních bodech, ale ať děláte cokoli, kontrolní body se nezdají být přesné. Jednou z možností řešení problémů je dočasně nastavit stanici na základě kontrolních čar a zjistit, zda vám to pomůže identifikovat kontrolní body, které mohou být umístěny nesprávně. I když po staničení pomocí kontrolních čar možná nechcete provádět žádné vytyčení ani oficiální měřické aplikace, může jít o dobrý způsob kontroly potenciálních problémů, na které je třeba upozornit.

Příklady chyb staničení pro lepší pochopení:

Nezapomeňte, že případnou chybu procesu staničení pomocí kontrolních čar zobrazí pouze poslední bod. Níže jsou uvedeny příklady toho, co tato chyba vyjadřuje.

Poznámka: přestože software přisuzuje chybu pouze poslednímu bodu tohoto procesu staničení, je pravděpodobné, že chyby pocházejí z kteréhokoli bodu procesu staničení. Koncový uživatel je proto musí sledovat a řešit.

Line2Pt2 dN = 7 mm:

Vizualizace výpočtu totální stanice:

Fialové body (body 1 a 2 z čáry 1) jsou považovány za přesné a slouží jako reference. Bod 3 (modrý) určuje, kde by se měla druhá čára nacházet v prostoru, a v místě měření je považován za přesný. Bod 4 je poslední změřený bod druhé čáry, se severní odchylkou 7 mm od červeného X, kde se měla čára nacházet.

L2Pt2 dE = −7 mm:

Vizualizace výpočtu totální stanice:

Fialové body (body 1 a 2 z čáry 1) jsou považovány za přesné a slouží jako reference. Bod 3 (modrý) určuje, kde by se měla druhá čára nacházet v prostoru, a v místě měření je považován za přesný. Bod 4 je poslední změřený bod druhé čáry, se západní odchylkou 7 mm od červeného X, kde se měla čára nacházet.

L2Pt2 dN = 4 mm, dE = −4 mm

Vizualizace výpočtu totální stanice:

Fialové body (body 1 a 2 z čáry 1) jsou považovány za přesné a slouží jako reference. Bod 3 (modrý) určuje, kde by se měla druhá čára nacházet v prostoru, a v místě měření je považován za přesný. Bod 4 je poslední změřený bod druhé čáry, se severní odchylkou 4 mm (výše, než kde by se měla nacházet navržená čára) a západní odchylkou 4 mm (dále vlevo, než kde by se měla navržená čára nacházet).

Závěrečná poznámka:

Odchylky posledního bodu jsou pravděpodobně určitou kombinací chyb ve všech měřeních. Pro účely této aplikace staničení se však chyba zobrazuje pouze u posledního bodu. Nyní, když snad rozumíte tomu, jak totální stanice tuto chybu interpretuje, můžete se rozhodnout, jak budete ve svých aplikacích pokračovat.